Odcházející Plameňáci
Haj pípl,
dnešní příspěvek patří k těm, které píši nerad. Tímto se totiž musím rozloučit s odcházejícími Plameňáky. Takže bez zbytečného zdržování.
Letos se loučíme se čtveřicí mladých hasičů, a to
Jirka Háp
- Jirka je absolutní protiklad staršího Matese. Matese bylo vždycky a všude plno, Jirka jen tiše sám postával opodál a čekal na svoji příležitost. Když byl menší, stával opodál sám, v poslední době byl sice stále opodál a potichu, ale obklopen davem holek. Jak to dělá, to se už nikdy nedozvíme. Když jsem Matesovi něco řekl, to bylo kolem všeho řečí a přednášek, Jirka neřekl ano ani ne, jen souhlasně pokývl hlavou. Perfektní univerzál a všeuměl pro všechny disciplíny. Jestli se vůbec dá takový borec nahradit, to uvidíme v budoucnu.
Terča Kropáčková
- ani Terezka nikdy nějakou výřečností nevynikala. Od mala patřila spíše k B týmu, ale její sportovní potenciál měl přijít později a také přišel. Když před dvěma roky doplňovala Lubnou a vlastně jí i vybojovala vítězství v Okresní lize i Superpoháru, byla naprosto k nepřehlédnutí. Pavel (Uher – vedoucí mládeže Lubné) ji využíval v každé disciplíně a v každém závodě a z Terči se stala naprostá jistota i pro nás. Poslední dva roky neodmyslitelně patřila Terča do áčka Plameňáků a ukázala, jak neuvěřitelně proměnila svoji původní bojácnost a nervozitu na odhodlanou a rozhodnou holku. Nemohu nedodat, že většina všech videí i fotografií do našich proslulých prezentací, i to je práce Terči!
Jana Ševčíková
- první co mě k Janě napadá, je jedna ze dvou chvilek, kdy jsem musel na Plameňáky zvýšit hlas. Jana se přistěhovala do Pomezí a hned po druhém tréninku bylo jasné, že béčko je jí malé a musí mezi elitu. To však tehdy nemohly „vydýchat“ některé opory, a tak nastala moje hlasitější promluva. Stejně si Jana musela vše vydřít sama, ale dokázala to a musím říci, že perfektně. Moje promluva byla do konce sezóny zapomenuta a Jana se naprosto neodvolatelně zařadila do áčka. (pozor, teď za básním) A pojistila si to tím, že se zakoukala do Máčka. Ne, to je, jak my mladí říkáme, fake. Kromě celosezónní jistoty na základně se Jana zapsala nekompromisním výkonem strojníka na krajském kole v Mladkově, kde 5. místo v útocích je prostě z 90 % Jaňulina zásluha.
Zuzka Lopourová
- naše Žužu je hasičský talent od přírody. Když v roce 2012 mladší žáci vyučovali celý okres, byla Zuzka (a tehdy vlastně i Hápík) nejmladším členem kolektivu. Na krajském kole v Litomyšli (2015) již za kategorii starších byla opět nejmladší a není proto divu, že v letošním roce byla jmenována jako vedoucí áčka Plameňáků. A do jakých výšin svůj kolektiv dotáhla, to bude námětem vyhodnocení sezóny (kdo trpíte závratí z výšky, tak to rozhodně nečtěte). Práce hasičského žákovského sportovce je o rychlosti a šikovnosti. Pokud někdo do této činnosti ještě dokáže vtěsnat i přemýšlení, klobouk dolů. Já jsem to za celou trenérskou kariéru výrazně zaznamenal pouze u tří sportovců (to není o nedokonalosti našich borců, spíš o mém slábnoucím stařeckém postřehu) – Matese Hápa, Domči Vápeníkové a právě u Zuzky. Když se nám zdála pomalá základna, Zuzka (společně s Jaňulou) vymyslely fintu, takže strašák Fox se stal najednou naší předností. Když jsem hledal nové, ale především schopné hasiče, Zuzka přivedla do našeho kolektivu Jířu. V posledních sezónách se Zuzka dala na jednotlivce a najednou stupně vítězů už nepatřily jen holkám z Kamence, ale musely tam pustit i Zuzku.
A co říci závěrem ke všem zároveň?
Každý z nich je naprosto jiný, naprosto odlišný, ale asi právě proto vytvořili tak perfektní tým. Co soutěž, to medaile, co závod, to pohár. A to po dva roky po sobě!!!!!!!!!!!!!!
Jestli někdo k jejich hodnocení potřebuje jiný či doplňující komentář, tak je debil!
Přátelé, kamarádi
mohu Vám všem popřát tak krásný další život a osud, který mě, za Vaší neoddiskutovatelné pomoci, potkal v posledních hasičských letech. Ať se Vám vše daří tak jako u mladých hasičů a především pamatujte, ze kterého kolektivu jste letos museli odejít. My na Vás nezapomeneme (vše máme zdokumentováno v našich prezentacích) a budeme rádi, když se k nám budete v budoucnu vracet, teď už jen jako pomocníci. Konec konců, jak je to u Plameňáků v Pomezí tradicí a zvykem.
Takže Jirko, Terez, Jaňulo a Žužu – pro Vás už naposledy:
Svět je Lunapark a spravedlnost pro Jamajku
Václav
a plakající kolektiv vedoucích a mladších i starších Plameňáků
P.S.: Oficiální rozloučení a vyřazení z kolektivu jsme nechali na „Stromovku“, tedy na proslulý „vichr z hor“ - čerstvý vzduch v Krkonoších.